neděle 7. června 2015

...

Chci říct, že mě mrzí léta, ve kterých jsem nenáviděla to jediný, v čem kdy budu mít tu čest žít. A že se omluvám, za ignoraci vůči všem náznakům nelibosti a strachu o vlastní přežití. Za destruktivní výsledky naivity a nejistoty. I když je už pozdě cokoliv zachránit, natož pak vymazat hloupé přešlapy ještě hloupějšího já.
Někdy mi připadá, že si tohle všechno zasloužím. Stejně jako by vykradače chrámů stihl boží hněv, mě stíhají důsledky osobního rouhačství, sebemrskačství a sobectví.
A je mi to líto. Je mi líto, že jsem svojí pošetilost kdy stavěla nad problémy těch, kteří už nemají ani svojí skořápku k bytí, přesto, že by si jí zasloužili mnohem víc než já.
I když bych si přála všechno napravit, je nemožné být nejlepší přítel s někým, kohos nadosmrti zmrzačil.

Žádné komentáře:

Okomentovat