Míříme už jenom k repeticím. Všechno předtím už bylo popsáno, prožito a ukončeno. Milování. Krize. Pláč.
Stíny aktuálního života sbírám do košíčku, přikreju dekou, aby zůstaly teplý, až ti je položím na práh. Obejmu tě. Políbím tě, Protože je mi nás líto, že už jsme všechno prožili. Ač tak mladí a plní iluzí, jediný, co je ještě iluzivní je pocit zítřejších novot. Pocit, že se zítra probudím a potkám kytku, která bude vonět jinak, než každá jiná. Že potkám bytost, která předčí ty, se kterými jsme žili ve svazku ještě předtím, než jsme se svázali do svazků. Kleknu před modlu a budu prosit, abys mi přinesl něco, co bude ještě vonět novotou.
Jsem moc mladá na tenhle druh smrti. Jsme moc krásní na tenhle druh netělesnosti. Jsme moc slabí na tenhle druh bolesti.
Žádné komentáře:
Okomentovat