Divoce nehybná
hrůza katedrály
zostřená
ranní jinovatkou
A zvony v mrazu
otřásají duší
kterou nemám
volají k Bohu,
který není můj
čtvrtek 23. listopadu 2017
neděle 5. listopadu 2017
Věci
Jsou věci, který nikdy, nikdy neříkám nahlas. Ze kterejch je mi trapně, i když je píšu.
Ale prej se to musim naučit.
Prej nestačí je pořád šifrovat do lyrickejch keců.
Prej mi pak bude líp.
Takže:
Chybíš mi.
Chybíš mi.
Hodně pro mě znamenáš.
Prosím, obejmi mě.
Nezvládám to.
Stydím se.
Bojím se, že zůstanu sama.
Jsem nešťastná.
Nevím, co mám dělat.
Potřebuju pomoct.
Tak. To by bylo.
sobota 4. listopadu 2017
Klec zoufalství
v pařátech mý horší stránky
cítíš se jako vítěz
jako kat
jako nejdůležitější proměnná
mojí rovnice
kovová příchuť
jamky pod krkem
je trochu jako krev,
jako pot
jako vzpomínka
na dobu, kdys ještě nedejchal
na příděl
kdy ti ještě neřikali
pane
jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem
cokoliv,
co budeš chtít
v panelákovejch krychlích
uvadlý begónie z léta
televizory
smutně oblřímích rozměrů
značkový autosedačky
s bezduchou výplní
domovy bez domova
a tak
trochu jako krev
trochu jako pot
v pařátech svý horší stránky
jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem cokoliv,
co budeš chtít
cítíš se jako vítěz
jako kat
jako nejdůležitější proměnná
mojí rovnice
kovová příchuť
jamky pod krkem
je trochu jako krev,
jako pot
jako vzpomínka
na dobu, kdys ještě nedejchal
na příděl
kdy ti ještě neřikali
pane
jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem
cokoliv,
co budeš chtít
v panelákovejch krychlích
uvadlý begónie z léta
televizory
smutně oblřímích rozměrů
značkový autosedačky
s bezduchou výplní
domovy bez domova
a tak
trochu jako krev
trochu jako pot
v pařátech svý horší stránky
jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem cokoliv,
co budeš chtít
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)