čtvrtek 23. listopadu 2017

Divoce nehybná
hrůza katedrály
zostřená
ranní jinovatkou
A zvony v mrazu
otřásají duší
kterou nemám
volají k Bohu,
který není můj

neděle 5. listopadu 2017

Věci

Jsou věci, který nikdy, nikdy neříkám nahlas. Ze kterejch je mi trapně, i když je píšu.
Ale prej se to musim naučit.
Prej nestačí je pořád šifrovat do lyrickejch keců.
Prej mi pak bude líp.
Takže:

Chybíš mi.
Hodně pro mě znamenáš.
Prosím, obejmi mě.
Nezvládám to.
Stydím se.
Bojím se, že zůstanu sama.
Jsem nešťastná.
Nevím, co mám dělat.


Potřebuju pomoct.



Tak. To by bylo.














sobota 4. listopadu 2017

Klec zoufalství

v pařátech mý horší stránky
cítíš se jako vítěz
jako kat
jako nejdůležitější proměnná
mojí rovnice

kovová příchuť
jamky pod krkem
je trochu jako krev,
jako pot
jako vzpomínka
na dobu, kdys ještě nedejchal
na příděl
kdy ti ještě neřikali
pane

jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem
cokoliv,
co budeš chtít

v panelákovejch krychlích
uvadlý begónie z léta
televizory
smutně oblřímích rozměrů
značkový autosedačky
s bezduchou výplní
domovy bez domova

a tak
trochu jako krev
trochu jako pot
v pařátech svý horší stránky
jsem
drátěná matka
plyšová milenka
jsem cokoliv,
co budeš chtít