Albatros

Jsem já.

Je stůl.

Je ráno.

V rukou zkřehlých z brodišť snů a větru zdání,

připlouvá z drah mých nočních přání

modrý albatros.

Pod křídly, krovem mokrých per

se před sluncem brání

stín, jež provádět mě bude dnem,

stín, co dávno ztratil všechnu ctnost

vlny z tyrkysu ho tisknou k skráni.

Ten stín co nezná přítomnost.

Je další blbý ráno,  kafe zchladlo.

A z místa, kde dřív sedával jsi

zobákem mi cuchá mokrý vlasy

modrej albatros.

2009